Je stálezeleným stromem, který ve své domovině (Chile, jihozápadní Argentina) dosahuje výšek až 40 až 50 metrů. Pro svou vysokou estetickou hodnotu je mimo tyto lokace pěstován například v severní Americe. V Evropě pak majoritně ve Velké Británii, kde od konce 19. století tvoří dominantní solitéry zahrad a parků. V České republice a na Slovensku jsou známy exempláře vysoké okolo 5-7 metrů.

Blahočet čilský je jehličnan se silnými větvemi, které vyrůstají pravidelně z kmene. Jedinečné jehlice jsou listy připomínající šupiny trojúhelníkovitého tvaru se špičatými zakončeními. Velikost listů se pohybuje dle stáří od 3 do 8 cm. Zajímavostí je, že list roste pouze jednou, a tedy dřevo starší cca 25 let zůstává holé. V dospělosti samičí rostliny produkují oválné šištice velikosti 17-19 x 20-22 cm, obsahující stovky semen, které zrají 2 roky.

Preferuje mírné oblasti s dostatkem srážek a slunečního záření. Ve volné půdě dobře zakořeněné rostliny odolávají teplotám okolo -20 °C, rostliny v květináčích před příchodem silnějších a především celodenních mrazů schováváme do nezámrzného prostoru s nízkou teplotou (5 až 10 °C). Mladé rostliny je dobré vysazovat na stanoviště chráněná před studenými větry a holomrazy. V zimě je pro menší rostliny přirozené zasypání sněhem či vhodné zakrytí například chvojím, tedy se vůbec není třeba obávat výsadby i ve vyšších nadmořských výškách. Půda musí být velmi dobře propustná: ač rostlina vyžaduje dostatek vláhy, nesmí nikdy „stát“ ve vodě, v zimě zálivku omezíme na minimum. pH půdy by mělo být mírně kyselé až neutrální, nicméně za předpokladu kvalitní drenáže není Blahočet čilský na pH náročný.

Druh je zařazen na Červeném seznamu ohrožených rostlin (IUCN). Obchodování se semeny nejen z původních oblastí je značně omezeno, případně je možné na zvláštní povolení. V Evropě lze sezónně sehnat lokální omezenou produkci.